Dopad rychlé módy a textilní výroby na životní prostředí (Infografika)

Rychlá móda „fast fashion“ je nepřetržitý přísun nových stylů za velmi nízké ceny. Vedla k tomu, že ohromně narůstá množství vyrobených, ale i vyhozených oděvů.

EU chce dopady rychlé módy na životní prostředí vyřešit urychlením přechodu k oběhovému hospodářství.

V březnu 2020 přijala Komise nový akční plán pro oběhové hospodářství, který zahrnoval také strategii pro textilní výrobky. Jejím cílem je rozvoj inovací a podpora opětovného využívání i v tomto odvětví. V únoru 2021 o tomto plánu hlasoval Parlament. Poslanci požadují další opatření, aby se EU mohla stát do roku 2050 uhlíkově neutrální, ekologicky udržitelnou a netoxickou plně oběhovou ekonomikou. Součástí by měla být také přísnější pravidla pro recyklaci a závazné cíle pro rok 2030 pro používání a spotřebu materiálů.

Jako součást návrhu poslanci požadují také nová opatření proti úbytku mikrovláken a přísnější normy pro používání vody.

Zjistěte více o tom, co je to oběhové hospodářství, jaký má význam a jaké jsou jeho přínosy.

Spotřeba vody

Textilní výroba spotřebovává velké množství vody a kromě toho potřebuje také půdu k pěstování bavlny a dalších vláken. Odhaduje se, že celosvětový textilní a oděvní průmysl spotřeboval v roce 2015 celkem 79 miliard metrů krychlových vody – zatímco spotřeba vody celého hospodářství EU dosáhla v roce 2017 266 miliard metrů krychlových. Podle odhadů je k výrobě jediného bavlněného trička zapotřebí 2 700 litrů pitné vody To je množství, které vystačí jedné osobě k pití na dobu 2,5 roku.

Znečištění vody

Textilní výroba je podle odhadů zodpovědná za přibližně 20 % celosvětového znečištění vody. Děje se tak kvůli látkám používaným k barvení a konečné úpravě výrobků.

Při praní syntetických materiálů se každoročně do oceánu uvolňuje odhadem 0,5 milionu tun mikrovlákna.

Až 35 % primárních mikroplastů vypuštěných do životního prostředí je způsobeno praním syntetických oděvů. Při praní jedné dávky prádla obsahující polyesterové oděvy může být uvolněno až 700 000 mikroplastových vláken, jež mohou skončit v potravinovém řetězci.

Emise skleníkových plynů

Odhaduje se, že módní průmysl odpovídá za 10 % celosvětových emisí uhlíku – to je více než mezinárodní letecká a námořní doprava dohromady.

654 kg emisí CO2 na osobu – takový dopad na životní prostředí mělo podle Evropské agentury pro životní prostředí nakupování textilu v EU v roce 2017.

Textilní odpad na skládkách

Způsob, jakým se lidé zbavují nechtěného oblečení, se také změnil. Nejčastěji ho totiž vyhazují.

Množství zakoupených oděvů na osobu se v EU od roku 1996 zvýšilo o 40 %. Stalo se tak v návaznosti na prudký pokles cen, zároveň to však způsobilo snížení životnosti oděvů. Evropané ročně spotřebují téměř 26 kg a vyhodí přibližně 11 kg textilu. Použité oděvy lze vyvážet mimo EU, většinou (87 %) jsou však spalovány nebo ukládány na skládky.

Celosvětově se méně než 1 % oděvů recykluje znovu jako oblečení, částečně kvůli nedostatečné technologii.

Řešení textilního odpadu v EU

Cílem nové strategie je řešit rychlou módu a dosáhnout efektivního tříděného sběru textilního odpadu.

Podle směrnice o odpadech, kterou Evropský parlament schválil v roce 2018, budou země EU povinny sbírat textil odděleně nejpozději od roku 2025. Nová strategie Komise zahrnuje také opatření, která mají podpořit oběhové výrobní postupy, řešit přítomnost nebezpečných chemických látek a pomoci spotřebitelům vybírat si takový textil, který bude udržitelný.

K tomu by mohlo posloužit i označení ekoznačka EU, které mohou výrobci dodržující ekologická kritéria použít u zboží, u něhož je zaručeno omezené použití škodlivých látek a snížené znečišťování vody a ovzduší.

EU rovněž zavedla opatření, kterými chce zmírnit dopad textilního odpadu na životní prostředí. V rámci programu Horizont 2020 je financován takzvaný RESYNTEX, což je projekt využívající chemickou recyklaci. Právě ten by mohl stát za zavedením oběhového hospodářství v textilním průmyslu.

Více o odpadu v EU:

Nakládání s odpadem v EU