II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť jím bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel se v říjnu 2019 v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 6 po žalované společnosti Smartwings, a.s. (v tomto řízení vedlejší účastník) neúspěšně domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 EUR s příslušenstvím. Požadovaná částka představuje dle stěžovatele nárok na náhradu nemajetkové újmy ve formě paušální finanční kompenzace za zpoždění letu z Prahy do Londýna ze dne 21. 3. 2019, a to dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, ve spojení s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. 11. 2009 ve spojených věcech Christopher Sturgeon a další proti Condor Flugdienst GmbH a Stefan Bdck a další proti Air France SA, C-402/07, C-432/07. Dle článku 7 odst. 1, písm. a) nařízení, ve spojení se závěrem Soudního dvora Evropské unie ve věci C-402/07, C-432/07, platí, že cestujícím, jejichž let o délce nepřesahující 1 500 kilometrů byl na svém příletu do cílového místa určení opožděn o více než 3 hodiny, náleží paušální kompenzace nemajetkové újmy způsobené významným zpožděním letu ve výši 250 EUR.
Let měl dle tvrzení stěžovatele odlétat podle letového plánu v čase 12:30 hodin místního času a přiletět do cílového místa určení v čase 13:35 hodin místního času. Byl však na svém příletu významně zpožděn, když skutečně odletěl z letiště v místě odletu až v 16:11 hodin místního času a cílového místa určení dosáhl v čase 16:48 hodin místního času, tedy se zpožděním 3 hodiny a 13 minut, když v tomto okamžiku došlo k příjezdu letounu operujícího let k příletové bráně, tzv. gate. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k žalobě stěžovatele namítal, že zpoždění letu nedosáhlo délky trvání přesahující 3 hodiny, zakládající nárok cestujících na finanční kompenzaci vzniklé újmy, když ze záznamu o provedení letu vyhotoveného vedlejším účastníkem (tzv. journey log) vyplývá, že let dosáhl cílového místa určení nikoliv v čase, který tvrdí stěžovatel, ale v čase 16:30 hodin místního času. Zpoždění letu v cílovém místě určení tak dle vedlejšího účastníka dosáhlo délky celkově 2 hodiny a 55 minut. Ústavní stížností napadeným rozsudkem obvodního soudu byla žaloba stěžovatele zamítnuta v plném rozsahu a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč.
Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Zásadní zásah do svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces přitom spatřoval v tom, že soud posuzoval důkazy tendenčně ve prospěch vedlejšího účastníka. Stěžovatel zejména namítal, že ačkoliv předložil soudu za účelem prokázání délky zpoždění letu několik listinných důkazů opatřených z různých zdrojů, které nezávisle na sobě jeho tvrzení zcela shodně potvrdily, přesto soud vycházel toliko z důkazu předloženého vedlejším účastníkem, a to navíc důkazu jím přímo vyhotoveného.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Lze souhlasit s názorem stěžovatele, že pokud za jediný klíčový a věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu v cílovém místě určení měl být pro zkoumaný případ považován toliko záznam o provedení letu, vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, je takový postup odporující smyslu a účelu nařízení, spočívající v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany. Cestující by v takovém případě neměli ve sporu s provozujícím leteckým dopravcem fakticky žádnou možnost prokázat délku zpoždění letu, neboť i pokud by svá tvrzení ohledně délky zpoždění letu prokazovali jakýmikoliv jinými důkazními prostředky, například právě výpisy o letech z různých zdrojů, informacemi z letišť či od řízení letového provozu, svědeckými výpověďmi atp., byla by pro zjištění délky zpoždění letu v cílovém místě rozhodující toliko informace obsažená v záznamu o provedení letu vyhotoveného provozujícím leteckým dopravcem, a to bez ohledu na její správnost.
V dalším řízení vezme soud v úvahu a řádně zhodnotí veškeré důkazy, předložené stěžovatelem, případně vyslechne jím navržené svědky, a znovu zváží věrohodnost listiny, předložené vedlejším účastníkem.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2226/21 je dostupný 
zde (143 KB, PDF).
Zdroj: Tisková zpráva Ústavního soudu ze dne 15. února 2022, Brno, TZ 11/2022
Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu