Mediace je metoda rychlého a kultivovaného řešení sporů za asistence třetí neutrální strany (mediátora). Mediátor vede jednání sporných stran k tvorbě vzájemně přijatelné dohody – smírného řešení jejich konfliktu a k uzavření mediační dohody.
Základní zásady a účinky mediace a činnost zapsaných mediátorů upravuje Zákon č. 202/2012 Sb. o mediaci a o změně některých zákonů.
POZN: mediace může probíhat také mimo dosah působnosti tohoto zákona za účasti „nezapsaného mediátora“.
Výhody mediace
Využití mediace jako prostředku k řešení spotřebitelských sporů přináší ve srovnání se soudním a rozhodčím řízením řadu výhod. Bývá zpravidla levnější a rychlejší formou řešení sporů. Proces mediace je pro spotřebitele mnohem méně stresující záležitostí než soudní spor. Strany mají po celou dobu kontrolu nad procesem i nad samotným výsledkem celého sporu. Zahájení mediace nemá žádný vliv na právo stran podat ve stejné věci žalobu k soudu, právo na soudní ochranu spotřebitele jako slabší strany tak zůstává po celou dobu zachováno. Mediace není veřejná, strany si zachovávají pocit soukromí a diskrétnosti. Protože cílem mediace je hledat řešení, které vyhovuje oběma stranám sporu, zůstává zde zachován prostor pro případnou budoucí spolupráci.
Osoba mediátora
Stěžejním prvkem celého procesu mediace je osoba mediátora, odborníka na efektivní komunikaci, vyjednávání a řešení konfliktů. Mediátor je osobou nestrannou, tzn. že by neměl být finančně, vztahově, psychicky ani jinak propojen se žádnou ze stran sporu.
Mediátorskou činnost v jakémkoliv sporu, tedy i ve spotřebitelském může vykonávat prakticky kdokoliv např. na základě živnostenského oprávnění.
POZN: Zákon o mediaci upravuje pouze činnost tzv. „zapsaných mediátorů“. Institut „zapsaného mediátora“ by měl přinést jistou záruku kvality a profesionality v poskytování mediačních služeb. „Zapsaný mediátor“ je povinen v rámci zkoušky vedené u ministerstva spravedlnosti, resp. u advokátní komory prokázat mj. svou znalost práva na ochranu spotřebitele.
Podmínky pro výkon funkce zapsaného mediátora:
– bezúhonnost
– způsobilost k právním úkonům,
– zkouška mediátora,
– ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo navazujícím magisterském studijním programu.
Mediátor nerozhoduje spor mezi stranami, ale za použití speciálních komunikačních technik usnadňuje a podporuje komunikaci mezi stranami. Pomáhá jim dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu.
Mediátor není úřední osobou, ani nevykonává veřejnou správu a nemá žádné rozhodovací pravomoci!
Základním předpokladem k tomu, aby bylo možno řešit spor pomocí mediace je ochota obou stran řešit spor smírnou cestou. Účast na mediaci je pro obě strany zásadně dobrovolná.Nelze žádným způsobem donutit druhou stranu sporu k účasti na mediaci nebo k uzavření mediační dohody. Tzv. nultá fáze mediace tedy spočívá v získání stran pro mediaci a ve stanovení termínu prvního sezení. Zpravidla bývá sepsána dohoda o mediaci.
POZN: V případě soudního sporu má soud možnost účastníkům řízení nařídit první „informační setkání s mediátorem“.
Dohoda/smlouva o mediaci
Mediační řízení je zahájeno uzavřením písemné smlouvy o provedení mediace mezi stranami konfliktu a jedním nebo více mediátory, která vymezuje mj. smluvní odměnu mediátora.
TIP! Během řádně zahájeného mediačního řízení dle Zákona o mediaci neběží promlčecí a prekluzivní doby! Strany, jež si ve snaze o urovnání sporu zvolí mediaci, tak nemohou z důvodu jejich uplynutí přijít o právo na zahájení soudních či rozhodčích řízení ve stejné věci.
V první fázi mediace mediátor komunikuje s každou ze stran samostatně. Osvětlí stranám základní zásady a pravidla mediace, celý proces a svou roli v něm. Následně mediátor naslouchá každé ze stran s cílem získat co nejvíce informací. Během této fáze se mediátor snaží porozumět potřebám a cílům obou stran, najít jejich průsečíky a určit tak předmět dalšího jednání. Nekritičtější fáze nastává při komunikaci mezi oběma stranami navzájem. V této fázi se projeví skutečné komunikační kvality mediátora, jehož úkolem je napomoci stranám vzájemně pochopit postoj a požadavky druhé strany, směřovat je k hledání oboustranně přijatelných řešení a zároveň si zachovávat nestrannost a neutralitu. Mediace není svázána množstvím formálních požadavků, jako je tomu v případě soudního řízení.
Zahájenou mediaci může kterákoliv ze stran kdykoliv i bez udání důvodu ukončit.
Mediační dohoda
Cílem a výsledkem úspěšné mediace je písemná mediační dohoda, která by měla být srozumitelná, jasně formulovaná, reálně uskutečnitelná a v případě spotřebitelských sporů by bezpodmínečně měla být v souladu s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele. Dohoda by měla obsahovat konkrétní postupy řešení příslušného sporu, rozdělení úkolů a zodpovědnosti za jejich plnění, sankce za nedodržení smlouvy a samozřejmě podpisy obou stran a mediátora.
Mediační dohoda je standardní soukromoprávní smlouvou, na níž se vztahuje obecná úprava občanského zákoníku § 39 a násl. OZ. Pokud je mediační dohoda uzavírána mezi spotřebitelem a podnikatelem, je potřeba na ni vztáhnout také zvláštní ustanovení Občanského Zákoníku o spotřebitelských smlouvách, zejména ustanovení § 55 odst. 1.
Z právního hlediska může mediační dohoda nabývat různých podob, např. dohoda o narovnání, dohoda o splátkovém kalendáři aj.
Za konečný obsah mediační dohody jsou odpovědné pouze a jedině strany konfliktu. Mediátor není odpovědný za obsah mediační dohody i když ji potvrdil !!!
V průběhu mediace je mediátor sice oprávněn vyjádřit svůj právní názor na danou věc či její dílčí otázku, zásadně však nesmí v daném případě poskytovat některé ze stran, příp. oběma právní služby!
Přestože u dohod vyplývajících z mediace je větší pravděpodobnost, že budou dobrovolně dodržovány, musí být podle směrnice 2008/52/ES možné požadovat, aby písemná dohoda, která je výsledkem mediace, byla vykonatelná.
Mediační dohoda není vykonatelná přímo – není tedy sama o sobě exekučním titulem. Nic však nebrání tomu, aby o této dohodě byl sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, nebo aby dohoda byla schválena soudem jako smír. Soud mediační dohodu schválí do 30 dnů.
Vzhledem k relativně nízkým hodnotám spotřebitelských sporů, a k výše uvedeným výhodám se právě mediace jeví jako jedna z nejvhodnějších metod k řešení většiny sporů mezi spotřebiteli a podnikateli