MUZEUM PANENEK V ÚVALNĚ POTĚŠÍ DĚTI I DOSPĚLÉ
Je to nenápadný proces, když se z malého a nevinného koníčku stane sběratelství. Když začne doma sbírka trošku překážet a omezovat obyvatele v pohybu, nastane krok pro změnu. Buď se všechny exponáty přestěhují do jiných, větších, prostor, třeba do vedlejší místnosti, na půdu, na chatu nebo do garáže, anebo se najdou náhradní prostory, kde může vzniknout malé rodinné muzeum.
Právě takové malé, ale velmi milé Muzeum panenek je od srpna nově otevřeno v budově fary v Úvalně.
Odkud je tolik panenek?
„První panenku mám od maminky. Ta je pro mne nejcennější. Jinak mám ve sbírce panenky české výroby, z Bulharska, z Itálie a z dalších států. Německá panenka Sisi třeba umí říct německy mutter, vater. Najdete zde i kousky se sbírky jiné sběratelky panenek až z Austrálie. Tato paní se rozhodla svou sbírku ukončit, a tak za mnou část panenek putovala přes oceán,“ uvedla sběratelka Miroslava Vroblová.
Do muzea se rádi přijdou podívat i pánové nebo malí chlapci. Ti zde najdou pár autíček, plyšové medvědy nebo kočárky, které si půjčovaly od svých sester.
Co panenka, to jiný příběh
Mezi panenkami jsou nenápadně uloženy i opravdové skvosty, jako třeba soubor čtyř panenek s porcelánovými hlavičkami od německé sběratelky, nebo panenky značky Želva. Jedna taková panenka, s datem výroby rok 1945, dostala jméno po dceři majitelky, Danielka.
„Já osobně si hodně vážím sbírky panenek z první republiky. V té době vycházel časopis pro ženy. A jednou za čas tam byla k časopisu přibalena panenka slavné ženy historie. Jsou to postavy skutečných žen z celého světa, které něco významného vykonaly jako vědkyně Marie Curie-Sklodowská, uherská a česká královna Marie Terezie, její dcera Marie Antoinetta, spisovatelka Božena Němcová nebo skvělá autorka kuchařských knih Magdalena Dobromila Rettigová,“ vysvětlila sběratelka Miroslava Vroblová.
„V mém malinkatém Muzeu panenek najdete panny látkové, některé ještě plněné slámou, porcelánové, keramické, sto let staré i novodobé panenky Barbie. Jsou jich tisíce druhů a já jich mám zatím kolem dvě stě padesáti kusů. Nebo možná i více, nejsem si jistá. Některé jsou ještě u mě doma a musím je nejprve opravit a obléci,“ dodala Vroblová.
A jak to tak bývá, každý exponát má svůj příběh. Sběratelka získala svou první panenku od své maminky. „Byla to panenka v modrých šatičkách, jmenovala se Pavlíček. Potom jsem ji převlékla do holčičích šatů a panenka má od té doby jméno Slávinka. Je to moje nejmilejší panenka, protože mě provází celým životem. Odhadem mám ve sbírce na dvě stě padesát panenek,“ říká Miroslava Vroblová.
Její sbírka je přitom pro veřejnost otevřena v budově fary teprve krátce. Muzeum je otevřeno od pondělí do pátku vždy od 14 do 15 hodin, v sobotu a v neděli od 14 do 16 hodin. V době oslav stého výročí založení rozhledny Hanse Kudlicha bude otevřeno od 13. do 15. září od 9 hodin do večera. Pokud vám čas nevyhovuje, můžete se na návštěvu objednat telefonicky na čísle 724 500 403.
Panenka musí mít rodný list
V průběhu návštěvy malého Muzea panenek, které je zatím pouze v jedné místnosti, nevíte kam dříve s očima. Na malé ploše jsou zde nashromážděny úžasné poklady. „Víte, já sbírám panenky všeho druhu. Mám tady stoleté poklady, značkové i úplně obyčejné panenky, kočárky, kuchyňky a nábytek pro panenky. Třeba tady v kočárku sedí mluvící panenka kluka pořízeného za padesát korun ve výprodeji u Vietnamců. I taková panenka je zvláštní a má svého ducha.
Kousek dál uvidíte devadesátileté a stoleté medvědy vycpané slámou. Na polici u stěny je několik panenek Barbie, kterým jsem uháčkovala a ušila vlastnoruční oblečení. Vyprávět bych mohla donekonečna,“ řekla Mirka Vroblová.
Do Muzea panenek se nastěhovala minulý týden další nová panenka, a to černá panenka, která dostala jméno Olinka. Dovezla ji sem se svými vnučkami Janičkou a Simonkou a prasynovcem Vojtíškem Antonie Dlouhá z Brumovic. „Když do sbírky přijmu novou panenku, třeba jako dnes černošku Olinku, zamířím s panenkou na pár dnů domů. Panenku umyji, načešu, očistím oblečení, vyfotím si ji a vytvořím jí průvodní „rodný“ list do mé kartotéky.
Je to trochu ochrana proti okradení, ale taky se bojím, abych nezapomněla něco důležitého z příběhu dané panenky a z jejího osudu. Některé mi darovali kamarádi, jiné jsem koupila v aukcích nebo mi je donesli zachráněné ze sběrného dvora nebo doslova od popelnice,“ uvedla na závěr sběratelka. O všechny panenky a hračky je zde dobře postaráno a rozdávají dál radost nejen malým dětem, ale i jejich rodičům a prarodičům.
Panenky dokáží mžikem přenést zpátky do dětství a vzpomínek.
Zdroj: denik.cz